Nedávno jsem kupovala produkty pana Karla Hádka v jeho e-shopu. K jednomu jsem měla dotaz, zda je vhodný i pro mou roční dcerku. Poslala jsem tedy otázku na jeho poradnu a čekala, že se mi ozve někdo z týmu pana Hádka. Vlastně jsem čekala, že mi někdo z firmy Aromaterapie Karel Hádek odepíše stručně ANO / NE. Tak je to přeci dnes běžné. Když přišla odpověď, v pravdě mě dostala přímo na zadek. Nejen, že mi odpověděl prakticky obratem přímo pan Karel Hádek, ale jeho e-mail byl skoro na dvě A4, kdy mi detailně se šarmem sobě vlastním vysvětlil i to, co bylo psáno jen mezi řádky. Navíc styl, jakým se pan Karel vyjadřoval, byl nesmírně milý a vtipný, což pouze podtrhlo mou značnou sympatii pro jeho produkty. Je dobré umět se v dnešní uspěchané době zastavit a ocenit, když Vám věnuje někdo tolik svého času a vědomostí, aniž by za to cokoli požadoval. Měla jsem proto silné nutkání vykřičet do světa, jak skvělé je, že stále existují lidé, kteří mají svou práci jako vášeň a poslání, a přitom mohou být odborníky, kteří stojí stále nohama pevně na zemi. Tak jsem se osmělila a požádala pana Karla o rozhovor.

Zde máte první ze série tří rozhovorů s pro mě nejlepším odborníkem na aromaterapii a “selský rozum” široko daleko.

 

Zabýváte se aromaterapií. Jak byste jednoduše vysvětlil, co je to aromaterapie a jaké jsou její přednosti, k čemu ji lze využít?

Začal bych s tím, co je aromaterapie. Ono je to obtížné definovat, to je otázka úhlu pohledu, že jo. Já, když jsem začínal, tak se mi líbila definice, která se k tomu pojí a běžně používá.Tedy že je to “léčení vůněmi”. Po krátké době mi to přestalo sedět, protože kdyby to bylo léčení vůněmi, tak to bude výhradně pro nemocné lidi a nikoli pro zdravé. Z tohoto pohledu bych řekl, že aromaterapie je spíše prevence a eventuálně, když je někdo nemocný, může to být i léčení. Ta prevence je ale vždycky daleko jednodušší. Mně nesedí ani toto. Položme si otázku, jak vůně vzniká, a co jsou to éterické oleje.Zjistíme, že éterické oleje jsou směsice chemikálií. Tento termín se mi nelíbí z jednoho prostého důvodu. Chemikálie běžně vyrábí chemický průmysl. Chemikálie éterických olejů vyrábí rostlinky, takže bych řekl, že se jedná spíše o biochemikálie, které mají svoje vlastnosti, svůj chemismus, kterým působí na člověka a vůně jsou pouze průvodními jevy těchto biochemikálií.

Mám za to, že akceptovat jen termín „vůně“by bylo nedostatečné, hlavně pokud se orientujeme na praxi. Uvedu příklad. Když si vezmu citrón a dám ho komukoli přivonět, tak mi řekne, že je to kyselá osvěžující vůně. To je však jenom půl pravdy. Vůně citronu je definovaná obsahovou složkou, která se jmenuje “citral”, což je aldehyd, který má uklidňující účinky. To nám však náš nos neprozradí. Takže když bych například přišel po namáhavém dni z práce domů, osprchoval se, dal koupel nebo masáž s citrónovým olejem, tak mě to osvěží a únava spadne. Ale když bych si pak sedl k televizi, tak tam usnu.

Já bych aromaterapii definoval jako návrat k přírodě. Vysvětlím to takto. Historie člověka je diskutovaná. Ty tři miliony let, které zhruba uplynuly od existence “etiopské Lucinky”, tj. prvního vzpřímeného člověka, je vlastně sto padesát tisíc generací. Na druhou stranu, když se podíváme na existenci siličnatých rostlin, ta je sta miliony let stará. Z tohoto pohledu lze tedy jednoduše odvodit, a tady se nemusí nic vědecky dokazovat, že v době, kdy se člověk na této planetě objevil, bylo životní prostředí definováno existencí siličnatých rostlin. Je tedy pochopitelné, že pokud žil v lese, pak éterické oleje, tedy produkty těchto siličnatých rostlin, vdechoval. To je první věc. A druhá věc, máme tady rostliny, které člověk zařazuje do své stravy, jako je česnek, cibule, nebo petržel a mnohé další. To jsou siličnaté rostliny, takže v podstatě i tu aromaterapii konzumoval.

Proto je podle mě aromaterapie návrat k přírodě.

Jak jste se dostal k oboru “aromaterapie”? Kdy a kde to bylo?

Tady mám tři příběhy. Ten první vznikl během mé služby v armádě. Člověk pak hledal nějaké zaměstnání a nás přesvědčovali, abychom zůstali v armádě. Ale při mé sexuální orientaci čučet celý život na chlapy by byla pomalá sebevražda (smích).

 

Pak ten druhý. Jako mladý jsem se hrabal do politiky, takže mě soudruzi na tři a půl roku zavřeli za podvracení republiky. Tak jsem se dostal mezi disidenty, kde jsem měl fůru známých. Např. Václav Havel mně byl za “kmotra”. To byla provokace, když mi bylo sedmadvacet, a Václav Havel mě od křtu v kostele,coby kmotr, vynášel z kostela. Takže člověk jako disident mohl jít do politiky. Ale už v této době mi bylo známo, že politika je věc smradlavá. A já jsem se nechtěl celý život dloubat v hovnech, takže jsem objevoval a posléze se i věnoval voňavé a užitečné profesi.

No a ta třetí verze je tak vlastně reálná, kdy tvrdím, že jsem se stal šťastnou obětí nešťastné doby. Mě vždycky bylinky bavily. A když mě v osmdesátém roce zbavili komunisti občanství a vyhnali mě do Německa, tak mi tím vlastně prokázali službu. V bývalém Československu byla všeho všudy jediná kniha o bylinách, a to Naše rostliny v lékařství (Korbelář, Endris, Krejča). V Německu v té době byly v obchodech místnosti připomínající malé letištní haly a v nich všechno o bylinkách, počínaje brakovou literaturou, kterou prodávali za dvě, tři marky, až po monografie o rostlinách, což byly skutečně excelentní knihy. Tak jsem to kupoval. No, a kdyby to nebyla nešťastná doba, to znamená, lidi nebyli čím dál víc nemocní a standardní medicína by jim pomáhala, tak by za mnou nikdy nikdo nepřišel.

Lidé ale navštěvovali třeba pět let doktora, který si s nimi nejspíše nevěděl rady. Pět let je léčil. On by byl jistě ochotný léčit je až do smrti, která by možná nastoupila i brzo (smích). Jediné co ho nenapadlo, bylo vyléčit je. Dokonce jsem tam objevil nový termín, kdy za mnou chodili lidé, že je pan doktor “zaléčil”. Dodneška nevím, co to znamená. Překládám si to do srozumitelštiny jako bezradnost páně doktora. Tak někdy od toho osmdesátého druhého roku za mnou začali chodit známí, jestli bych jim na jejich problémy neporadil něco v rámci bylinek. Jim to pomáhalo, a tak začalo chodit lidí čím dál víc. A když jsem jim radil trochu složitější věci a oni už nebyli schopni vyrobit si to doma sami, tak jsem začal vyrábět tzv. “kuchyňskou kosmetiku”.Kuchyňskou proto, že jsem vše vyráběl v kuchyni. Jenže ten objem narostl a uvařit pro rodinu jídlo bylo díky mnou okupované kuchyni prakticky nemožné. Tak z „kuchyňské“ vznikla “laboratorní kosmetika”, protože jsem si pronajal laboratoř a tam ji vyráběl. Odtud je už jen krůček k éterickým olejům, které jsou specifickou částí fytoterapie. Následně jsem to začal vyrábět ve větším, převážně pro kosmetičky, a dnes jsou preparáty s logem KH uznávaná značka.

A ten prvotní impuls a zájem o bylinky má původ kde?

Já bych to úplně otočil. Spíš to byl “antizájem”, nebo “antinastavení“.Jako dítě školou povinné(nejen mě)ve škole učili takové ty bolševické nesmysly. Třeba spolužačka říkala, že babička radí její mamince nějaký bylinný čaj. A učitel, který to zaslechl, se začal rozčilovat, že máme moderní chemii, která vyrobí věci mnohem lepší a v daleko větším množství, než co roste na louce. A že trhání nějakých bylin musí být považováno za páchání národohospodářské škody na dobytku. Takže když babička s něčím přišla, tak já jsem se jí prakticky vysmíval, protože my vyrobíme přeci mnohem lepší věci. Když ale přišel konec školního roku, žáci museli přinést kilo březového listí, pět kilo kopřiv, případně nějaké jiné bylinky. To byl paradox.

Později mě jako chemika začaly zajímat věci, jako že syntetický rozmarýnový olej nevykazuje žádnou optickou otáčivost, zatímco jarní je levotočivý a podzimní je pravotočivý. Navíc ten syntetický olej nebude mít nikdy naprosto identické složení, jako má přírodní. Hlavně z toho důvodu, že i kdyby se pokusili ten olej naprosto dokonale napodobit, tak ale ta rostlinka mění neustále jeho složení, a to na základě počasí, jestli je deštivo, nebo je slunce, jestli je teplo nebo je chladno, jestli je půda zásaditá nebo kyselá, jestli se jí daří nebo nedaří a tak dále. To je v podstatě život. Asi jako kdybychom hledali dva naprosto stejné lidi. Takové nenajdeme.

Vyrábíte aromaterapii i pro zvířata a rostliny. Jak Vás podobná myšlenka napadla?

Ono je to hrozně jednoduché. Ve chvíli, kdy máte několik desítek tisíc zákazníků, tak značná část z nich má nějaké domácí zvíře. Těmto “domácím mazlíčkům“ jejich páníčkové, pochopitelně coby člověk myslící (bohužel scestně, ale to se neříká nahlas), kupují zaručeně zdravé žrádlo podle televize, či jiných odborníků. A pak se diví, že jejich pes má zdravotní problémy, někdy třeba i rakovinový nádor. Tak se lidé začali ptát, jestli bychom neměli něco i pro jejich miláčky. Ze začátku jsme tedy radili. Lidi používali stejné preparáty, jaké používají sami. To se mi ale ze sociálního hlediska absolutně nelíbilo. Proto jsme přišli s řadou Fauna, kterou má na starosti specialista Míša Švorcová.

Jak moc se liší aromaterapeutické přípravky pro lidi a zvířata?

Zvířata mají daleko vnímavější čich. V mnoha případech mají produkty určené zvířatům nižší koncentraci éterických olejů. V případě protizánětlivých preparátů nejde ani tak o citlivý čich, ale aby měly prokazatelně protizánětlivé účinky. Zásadní rozdíl je v tom, že u zvířat se vyskytují i specifické problémy, které lidé nemají. Proto je zde série Aromafauna, která má prakticky stejnou surovinovou základnu jako preparáty s logem KH. Receptury jsou specifické „zvířecímu“ poslání. Dále se liší i barevností etiket, které způsobuje identifikaci použití jak na věcné, tak i na sociální úrovni.

Jak vnímáte nás Čechy z pohledu samoléčení? Jsme ochotni převzít zodpovědnost za své zdraví a jít přírodní cestou nebo se spíše spoléháme na autoritu bílého pláště?

To je asi špatná otázka.

Říká se, že otázka nikdy není špatná.

Ale je. Víte, to je individuální. Máte spoustu lidí, kterým samoléčení nic neříká. Tonoucí se stébla chytá. Najednou, když teče do bot, tak jsou ochotni pro sebe něco udělat. Pak máte fůru lidí, kteří aby neonemocněli, tak se o sebe dobře starají. No a pak máte třeba takové, jako jedna paní, která po mě chtěla, abych jí tu pampelišku, kterou jsem jí v rámci poradny doporučil, ještě nasbíral, protože ona na to nemá čas.

Co jste jí odpověděl?

No, nejprve mě napadlo sehnat adresu, že bych za paní zajel a od plic jí to vysvětlil. Nakonec jsem jí odepsal, že mě její e-mail velice potěšil, hlavně její zájem o pampelišku, takže jsem ji za ní nejen nasbíral, ale i sežral (smích).

Předpokládám, že se paní už neozvala?

Jistě že už ne (smích).

Pokračování v dalším díle: S panem Karlem Hádkem  – o podnikání, produktech a selském rozumu