Víte, kolik sníte za den cukru? A kolik ho sní vaše děti?
Je pravda, že většina z nás by asi nejedla cukr přímo z cukřenky, ale asi zas až tak nepřemýšlíme o tom, kolik je ho obsaženo v nápojích, pokrmech, svačinách či sladkostech, které za den sníme. Na vině může být třeba naše neznalost či neschopnost vyznat se v přemíře nesourodých a často matoucích informací o tom, co je zdravé a co ne.
Částečnou vinu nese i potravinářský průmysl, který promyšleným marketingem odvádí pozornost od hodnot na nutričním panelu. Od hodnot, na kterých opravdu záleží a na které nechce upoutávat pozornost.
Cukr se (v klasické formě nebo pod různými pseudonymy) kromě typických sladkostí také nachází v nealko nápojích, různých mléčných nápojích, džusech (neopomeňme džusíky a různá krabičková „pitíčka“ pro děti), mléčných dezertech či jogurtech, přesnídávkách, zmrzlinách, ovocných tyčinkách, tyčinkách ze sušeného ovoce, müsli tyčinkách, omáčkách, dochucovadlech a dokonce i v některých náhražkách kojení či dokrmů. Kolikrát ani nevíme, že ho vlastně konzumujeme.
Naše chuťové buňky si na cukr lehce zvyknou a organismus také. Cukr má okamžitý dopad na hladinu cukru v krvi. V těle se štěpí téměř ihned. Mozek a tělo ho milují – dodává jim rychlou ale krátko-trvající energii a tělo si vyžaduje další dávku. Při opakované konzumaci potravin s vysokým obsahem cukru se v těle trvale houpají hladiny krevního cukru a takové dlouhodobé působení cukru má za následek – kromě zkažených zubů – obezitu, sníženou imunitu, cukrovku, vysoký krevní tlak a dokonce i různé alergické reakce či přecitlivělosti na stravu.
Pokud jsou nadměrnému příjmu cukru vystavovány děti, riziko dlouhodobých problémů s imunitou, obezitou, cukrovkou či alergiemi je daleko vyšší. U dětí se také projevují problémy s chováním a hyperaktivitou. Rychlý pokles krevního cukru je totiž kompenzován hormonem adrenalinem a to způsobuje podrážděnost a v některých případech dokonce i kognitivní a behaviorální změny.
Potravinářský průmysl, skrytý cukr a chytrá reklama
Poté, co se WHO (Světové Zdravotnické Organizaci) konečně podařilo zveřejnit několikaset stránkovou zprávu o prokázané škodlivosti cukru na lidské zdraví (lobbing jistých potravinářských společností trval léta), lidé si plošně začali uvědomovat jeho negativní vliv a hledat pro domácí použití náhražky klasického bílého cukru. Na trhu se začaly objevovat různé typy cukrů a sladidel přírodních i umělých. Spousta z nich s příslibem zdravějšího slazení. Je sice pravda, že některé typy cukru se štěpí déle než cukr bílý a tím je spousta lidí dává do škatulky „zdravé“.
Ať se ale jedná o cukr tmavý, třtinový nebo jiný, různé sirupy, ovocný cukr či jiná přírodní sladidla, pořád je to cukr a jeho účinek na náš organismus je podobný. Nadbytek škodí i kdyby byl v „bio kvalitě“ nebo třeba z hawajských ostrovů. Výjimkou ve světě sladidel je snad jen bylina stévie, která opravdu sladí „zdravě“ a organismus nijak negativně nenamáhá.
Potravinářské společnosti, které spíše zajímá masová výroba a zisk, už však jsou několik let napřed a klasický cukr nahradily GFS. Glukózo-Fruktózový Sirup je posledním hitem potravinářského průmyslu. Tato několikasetkrát levnější náhražka je ještě zákeřnější a pro naše tělo nebezpečnější než bílý cukr a je dnes obsažena ve spoustě potravin. A to, bohužel, i v těch pro děti. Změna u většiny společností proběhla velmi nenápadně a moc se o ní nemluví. Lidé jen občas poznamenají, že si po letech koupili něco, co „chutná jinak“, „ne tak, jak si to pamatují“. Je velmi pravděpodobné, že za tuto chuťovou změnu může právě GFS.
S globální osvětou o zdravém stravování si i potravinářský průmysl uvědomil, že musí držet krok s novými trendy. Když nemohl své potraviny nijak vylepšit, začal alespoň využívat k prodeji svých výrobků chytrou reklamu a průzkum trhu byl koncipován tak, aby pozornost nakupujícího byla zaměřena ke „zdravým“ atributům výrobku. To, že vídáte na výrobcích „o 20% více vápníku“, „30% více ovoce“, „bez přidaného cukru“ vůbec ale nezaručuje, že se jedná o zdravou potravinu nebo zdravější pamlsek, který se zrovna chystáte sobě či svým potomkům koupit.
Pozor, reklama není klamavá, jen výhodně opomíná zmínit negativa toho kterého výrobku. A velmi často je jedním z těchto opomíjených surovin právě cukr. Ve většině případů spěchajícího nakupujícího nenapadne otočit výrobek, který láká tím, že má o 30 % více ovoce a nebo že je bez tuku (náš mozek rychle spojuje ovoce = vitamíny = zdraví, případně tuk = obezita= nezdravé)a na zadní straně si přečíst, co vlastně opravdu obsahuje.
Úsměvné jsou také hvězdičky, které u těchto tvrzení najdete. Rovnají se slovu “než”. Existuje hodně úsměvných „než“. Jedno z nejúsměvnějších jsem našla minulý rok na ovesné kaši, kde se tvrdilo, že obsahuje o 20% méně cukru než původní výrobek. Ze zajímavosti jsem sáhla hned vedle na regál pro původní recepturu, která v té době byla ještě k dostání, a po přečtení nutričního panelu jsem zjistila, že nová receptura nejen že obsahuje cukru víc než ta původní, ale porce ovesné kaše je nižší. Chytrá reklama, kde snížením dávky jedné porce byl snížen jakoby obsah cukru i přes to, že ho tam bylo víc!
Kolik cukru je tedy správně? … to se dozvíte v druhé části článku …
Kateřina Boesenberg BHSc., ND, článek pro časopis Meduňka 2013